Druhy tabáku

Pokud jde o druhy tabáku používaného v doutnících, můžeme být při letmém pohledu snadno zmateni, ve své podstatě však není z vědeckého hlediska jejich množství příliš velké. Na jaře 2006 publikoval Steve Saka velice zdařilý článek „Black Tobacco“ v Cigar Magazine. V článku je rozebrán původ tabáku a jeho vývoj v průběhu historie.

Tabák původně pochází z Andského pohoří, které se nachází v Jižní Americe, konkrétněji z oblasti, kde dnes leží Ekvádor a Peru. Je součástí čeledi Solanaceae, do které patří také baklažán, petunie, brambory nebo rajčata. Vědci popsali 66 druhů tabáku, z nichž pouze dva se dají kouřit. Tyto dva druhy byly šlechtěny a zemědělsky využívány již od roku 5000 před naším letopočtem. Byly pojmenovány švédským botanistou Carlem Linném v roce 1753 jako Nicotiana rustica a Nicotiana tabacum, který je v dnešní době používán ve většině tabákových výrobků. Mezi druhy tabáku patří i několik poddruhů, jako například blonde, burley a oriental, které jsou speciálně upraveny a používají se v cigaretách. Pro doutníky se používá takzvaný „black“. Jak Steve Saka ve svém článku píše: „Black tobbacco může být pěstován prakticky kdekoli, nejlépe ovšem prospívá v písečné půdě vulkanického podloží a vlhkém, teplém podnebí. Jejich listy mají silnou příchuť, vůni i obsah nikotinu, což je vhodné pro kouření bez inhalace, jejich kouř má svou specifickou chuť a aroma.“ A jaké jsou druhy tabáku, které se používají pro výrobu doutníků v dnešní době? Saka jmenuje pět základních druhů z pěti různých regionů, s poznámkou, že experimentováním a šlechtěním vzniklo několik tisíc odrůd tabáku.

Bahia – pěstována v Brazílii, jedna z nejstarších odrůd
Broadleaf – divoce rostoucí, obzvláště v USA, vznikla migrací původních druhů z And
Habanensis Hybrids – vznikla převozem semen v roce 1534 z Mexika na Kubu a dala vzniknout skupině kubánského tabáku
San Andres Negro – sázena v Mexiku, vyšlechtěna Aztéky
Sumatran – původně pěstována na Sumatře (Indonésie), odkud byla semena přivezena holandskými objevitely a obchodníky

Mezi těmito variantami probíhalo rozsáhlé experimentování a šlechtění, kdy takto vznikly další odrůdy tabáku (některé se jmenují stejně jako výše uvedené). Dnes tedy například známe:

Arapiraca – vyšlechtěna v Brazílii z Bahie
Besuki – pěstována v regionu Jember (Jáva), má 2 typy – pro brzkou a pozdní sklizeň
Broadleaf – roste ve Windsoru (Connecticut), již od roku 1833, kdy byla přivezena B. P. Barbourem, jedna z nejpoužívanějších pro balící listy Maduro
Cameroon – sázena v Západní Africe od roku 1950 J. Masseranem a obnovena v roce 1990 Rickem Meerapfelem, v roce 2003 poprvé vysazena v Ekvádoru
Connecticut Shade – pěstována v River Valley (Connecticut) ve stínu, speciálně pro balící listy již od roku 1906, rozšířena i v Ekvádoru, Hodurasu a dalších
Connecticut Sun-grown – původně z Kuby, nyní vysazována v Connecticutu, také zvána Havana Seed a Medio Tiempo
Corojo – odrůda tabáku vytvořena Kubánci ve 40. letech 20. století, šlechtěním Criolla a El Coroja Vega a pěstována až do roku 1997, kdy byla na Kubě nahrazena odolnějšími typy, dodnes pěstována v Hondurasu, Nikaragui a jinde
Cororjo 99 – vytvořena na Kubě v roce 1999, rozšířena v Ekvádoru a jinde
Criollo – odkazuje na přírodní tabák, pro Kubánce jejich vlastní původní kmen, v dnešní podobě vypěstována roku 1941, pěstována v Hondurasu a Nikaragui
Criollo 98/Criollo 99 – obě vyšlechtěny na Kubě, jako odolnější verze standardního Criolla
Habana 2000 – vyvinuta na Kubě v roce 1992 jako odolnější verze Coroja, v Nikaragui pěstována Nestorem Plasenciem, Sr. od roku 1996, široce používaný balící list, také v Mexiku a Hondurasu
Isabela – pěstována na Filipínách, celkem mírné aroma i chuť
Mata Fina/Mata Norte/Mata Sul – všechny v Brazílii z Bahie
Olor – původní dominikánský typ, celkem mírný
Piloto Cubano – pěstována v Dominikánské republice v mnoha variantách, Saka píše, že Carlos Torano, Sr. je široce ceněn za to, že jako první začal pěstovat tento typ v Cibao Valley (Dom. rep.), poté co přivezl semena z Kuby v roce 1960
San Andres – vyšlechtěna v Mexiku z prastarých semen v San Andres Valley, tento typ tabáku je pěstován také na Kostarice
San Vincente – pěstována v Dominikánské republice, semena pocházejí z farmy San Vincente na Kubě a má slabší aroma i chuť než Piloto cubano
Sumatra – původně z Indonésie, nyní pěstována i jinde, především v Ekvádoru a Mexiku
Tembakau Bawah Naungan (zkráceně jen TBN) – vyšlechtěna v roce 1980, roste ve stínu, vhodná pro balící listy, kříženec Besuki a Connecticutu
Vorstenlanden – odrůda pěstována na Jávě, tabák pro balící listy, roste ve stínu

Experimentování s tabákem stále pokračuje, například v Peru byl vyvinut nový druh vhodný pro náplň a na Kostarice experimentují se semeny z Kuby z let 1940 a 1950. Nicméně jak Saka uvádí ve svém článku, na rozdíl od jiných skupin tabáku je u „black tobacco“ ceněna originalita. Dva stejné druhy tabáku mohou totiž v různých podmínkách dosahovat jiných výsledků, chuti i aroma. Rozdíl mezi slunným podnebím Indonésie a oblačným Ekvádorem je totiž poměrně zásadní. V obou zemích tedy rostou jiné typy tabáku, třebaže oba dva pocházejí ze stejného druhu. A přitom není ani potřeba při pozorování rozdílů zahrnovat celé kontinenty, pěstitelé by Vám mohli potvrdit, že často roste na jedné straně silnice tabák jiným způsobem, než na straně druhé.